Jak nástroje paralyzovala válka a rozhodli jsme se pomáhat. La Femme MiMi zaměstnává už několik let Světlanu a Ludmilu, švadleny z Ukrajiny, které žijí v Praze. „I proto mě tak zasáhla válka, kterou na Ukrajině Rusko rozpoutalo. Úplně nás to všechny paralyzovalo,“ vypráví Mimi. První týden války prý vůbec nebyly schopny pracovat, jen sledovaly zprávy a dění na Ukrajině. Světlaně i Ludmile najednou jako by došla energie. Jejich všudypřítomné úsměvy a legrace při šití kolekcí byly ty tam. Temperamentní pracovní tempo i veselý přístup najednou zmizely.
Novou jarní kolekci měla La Femme MiMi představit na Mezinárodní den žen. „Rozhodly jsme se, že to bude jediný komunistický svátek, který oslavíme,“ směje se Mimi.
Místo radosti z nové kolekce ale vešla do týmu ještě větší nejistota než v prvních týdnech koronavirové pandemie. Nikdo nechtěl uvěřit tomu, že se to stalo, že to skutečně přišlo. Devět hodin autem od českých hranic.
„Snažím se vždy vcítit do příběhů obyčejných lidí. Jak by bylo mně, kdybych ze dne na den měla sbalit děti a utéct třeba do Paříže? Nechat doma manžela bojovat, vzít jen to nejnutnější?“ popisuje Mimi, jak si představila samu sebe v cizí zemi, jejímuž jazyku nerozumí ona ani děti, jak musí místo své práce návrhářky vzít práci uklízečky nebo pomocné síly v kuchyni, s dětmi přespává na ubytovně nebo v tělocvičně a celý jejich předchozí život je pryč.
„Uvědomili jsme si, že musíme okamžitě pomoci,“ představuje svou akci „ikea taška“ Mimi. Vzala čtyři tašky a zabalila do nich oblečení ze starší kolekce. Kdyby takové kousky prodala ve výprodeji, pokrylo by to nájem a platby za služby.Místo toho oblečení odvezla do azylového domu SKP HOPO v Horních Počernicích, který ubytovává ukrajinské ženy s dětmi.
„Kdybych se ocitla v Paříži bez ničeho, vím, že bych měla radost z každé nové věci, která mi připomene normální život,“ vysvětluje Mimi a dokazuje to i dopis od ředitelky azylového domu – všechny ženy byly nadšené, oblečení jim v každodenní hrůze a strachu přineslo radost. Byly rády, že mají něco nového, v čem se cítí dobře, co jim dodá sebevědomí. „Nemůžeme si myslet, že lidem utíkajícím před válkou dáme staré obnošené a nehezké věci a oni budou spokojení. Musejí tady začít žít jako rovnocenní lidé,“ říká Mimi.I svou dceru Mimi poprosila, aby několik svých hezkých věcí věnovala dětem. Ta vybrala ze skříně své oblíbené oblečení, vyprala ho, a připravila k odvozu.
Další pomocí byla aukce, kterou La Femme MiMi spustila:
Mimi do aukce poskytla jedny ze svých nejlepších šatů „Jaroslava Mucha“. Vyšívané šaty s krajkou Valentino vznikly v ateliéru La Femme MiMi, ve kterém žila dcera Alfonse Muchy, malířka Jaroslava Muchová.
Abstraktní obraz holubice s pozadím ukrajinských barev do aukce věnoval bratr Mimi Nguyen Tuong Huy, který žije v Hanoji.
Obraz tak za novými majiteli cestoval do Prahy letadlem z Hanoje spolu s maminkou Mimi, malířkou Hoang Tuyet Hanh. Ta věnovala do aukce také svůj obraz – českou krajinu v ukrajinských barvách.
Všechny tři dary byly během týdne vydraženy a na účet ukrajinské ambasády tak díky Mimi a její rodině přibylo 40 000 korun.
Pro La Femme MiMi
Agáta Faltová