Blog

MiMi Journal 2020

Když vyrůstáte v zemi jako je Vietnam, znamená to, že musíte být připraveni na cokoli. Na válku, na záplavy, na sucho, i na nemoci. V hloubi duše vám to dodá pocit, že cokoliv a všechno se může změnit během jedné chvíle.

A tak tomu bylo na začátku března, kdy jsem byla v televizním živém vysílání, mluvili jsme o módě a mé nové kolekci. To jsme ještě vtipkovali, zda si máme potřást rukou. A druhý den byla celá země v karanténě.

Ze začátku to nebylo snadné. Upřímně jsem v den uzavření podniků byla v šoku, akorát jsme stihly nafotit novou kolekci a zavřely se dveře našeho butiku na dobu neurčitou. První den karantény jsme doma neměli žádné roušky a můj manžel i tak musel jít ven, pracovat. Seběhla jsem dolů, abych mu koupila roušku ve večerce za naším domem. Vietnamský majitel mi bez váhání dal tři roušky a nic za ně nechtěl. Byla to taková facka do reality. v tu chvíli jsem si uvědomila, že musíme konat společně, musíme se společně přizpůsobit situaci, jak nejrychleji je to možné a pomoct ostatním.

A tak jsme začaly jednat. Zjišťovaly jsme, kde byly roušky potřeba nejvíce a s našimi čtyřmi švadlenami jsme celou naší produkci změnily na výrobu kvalitních 100% bavlněných, znovupoužitelných roušek. Poslaly jsme je zdarma do nemocnic, domovů důchodců a hospiců. Nebyly jsme jediní, kdo se zmobilizoval, aby pomohl společnosti, udělali to všichni. Všichni se snažili, jak to jen uměli. To mi dávalo sílu.

Korona nás sice ničí, stále se bojíme co přijde, ale zároveň nám přináší i nové příležitosti a umožňuje se zastavit a vnímat. Vnímat okolí a hlavně sebe. Je to čas kreativního sebepoznávání. Vnímat věci v našich životech jinak, více si jich vážit a dává nám šanci možná něco zlepšit.

Baví mě pozorovat, jak se Češi ve velkém vrátili k individuálním sportům (běhaní i s rouškou), meditují a cvičí jógu doma. Všichni jsme během karantény pocítili, že nám chybí především pohyb a příroda. Možná nás to povede k lepšímu zacházení s naší matkou přírody…

Osobní vztahy doma jsou teď středem života. Mé vlastní děti, které se neustále hádaly mají teď přátelství, o kterém se mi jen snilo! A navíc, celou karanténu spontánně malovaly a kreslily, za což jsem nesmírně vděčná. Místo televizních nebo mobilních obrazovek tvořily něco tak krásného… Byla to velká inspirace pro mojí podzimní kolekci.

Letos do zahraničí nevycestujeme a i když nám ta bezproblémová možnost moc chybí, užíváme si naplno český venkov a rodinu. A doufáme, že příští rok budeme opět moci s dětmi objevovat svět.

A ano, chybí mi v Praze turisté. Ráda se s nimi bavím a doufám, že příští jaro znovu uvidím ty šťastné tváře cizinců po celém městě s tím jedinečným pohledem úžasu! Ale prozatím, užívejme si město, přírodu, zemi, važme si této doby a berme naši zemi a nás samotné jako její součást. Podívejte se na své milované, zastavte se a užijte si chvílí klidu a vděku za život ve své čisté podstatě.

Děkuji vám že jste s námi, že jsme to spolu zvládly a moc se těším, kam nás naše propletené cesty zavedou!
❤️

Zpět na blog